Ostrovid

Rys se vrátil do ČR. Tak to se vrátím taky.

What the hell (helvetica) is!

1. Místo budíku mě vzbudil spouštěcí zvuk windows, spouštěcí zvuk skype, třísknutí dveří.
2. Venku lilo. Slovinci sice mají kanály, ale ne z kopce, takže voda zůstává na chodníku.
3. Přebrodila jsem se do školy.
4. Slovinská angličtina existuje. Je hrozné ji poslouchat 2 hodiny, když borec mele o všem a o ničem.
5. Borec nám po dvou hodinách utrpení pustil film - 2 hodiny 1 minuta 44 sekund. Film byl zcela monotematický - o písmu helvetica. Neveřili byste, co vše se o něm dá říct a koho všeho nechali mluvit. Škoda, že jsme se písmem ještě nezabývali a borec o něm neřekl ani slovo...tak aspoň vím, že: There is no choice. You have to breathe, you have to use helvetica...vydželi jsme až do konce, protože na konci měl říct, z čeho bude příště písemka. Borec vypnul film a zdar. Tak to ale dělat nejde! Moje odhodlání zjistit alespoň to málo bylo potrestáno krutě: test píšeme z celé jedné velké knížky a asi dalších 100 stran článků... Škoda, že my budem číst jak blbci a borec ani neumí přednášet (čte odrážky ze slidů). Hodina byla teprv jednou...OMG
6. Kaluže se slily, nejde přejít chodník bez promáčení čehokoli ke kotníkům.
7. V autobuse mě nehorázně přetlačil a předběhl borec, aby mi zasedl místo.
8. Na oběd (v 5 hodin!) jsem dostala noky s rozředeným kečupem! (nebyla to menza, ale UFO - slovinská snaha o Peach Pit)
9. Našla jsem čokoládové věnečky Opavia. Už je to lepší.

Nedáme si říct a sportujeme:)

Opět jsme to zkusily. Začíná to být trochu nuda, ale ve Slovinsku se prostě nesportuje bez překvapení.
Tentokrát to bylo zase plavání. Kromě toho, že jsem jela busem místo 20 minut hodinu (všichni jezdí autem a tramvaje zrušili...), jsme si luxusně zaplavaly v 25metrovém bazénu.
Zajímavé ovšem bylo zázemí...sprchy společné. Kdo se chtěl osprchovat "dočista" mohl za matným sklem v rohu sprch. Jenomže voda tekla na fotobuňku. Takže při každém pokusu o podání ručníku se vždy spustila...Hru na "nejsu ve sprše" stylem plazení kolem stěny jsem vydržela hrát asi 2 minuty, přičemž ručník se ani moc nestihl osprchovat...Když se mi podařilo oblafnout fotobuňku, vzít polomokrý ručník a zabalit se, otevřela jsem ono matné sklo a zkropila mě úplně jiná sprcha. Jenomže sem se tak lekla, že mi už úplně mokrý ručník spadl...kromě toho, že do sprch je vidět přímo z bazénu, tam samozřejmě stál borec...
V šatně sem ručník vyždímala a šla se na záchod osušit aspoň provizorně toaletníma ubrouskama...
What the hell is...

Nedělní choutky

Všichni tady máme průvodce. Aspoň toho papírového. A tam psali, že v neděli ráno si rozhodně stojí za to přivstat a navštívit místní bleší trh, kde prodávají i kola. Tak jsme v sedm vstaly a nadšeně se bez snídaně vydaly na hlavní náměstí. (Slibovali obří koblihy a čerstvé mléko)
Když jsme prošly spícím městem ponořeným do mlhy až na náměstí, zjistily jsme, že jsme rychlejší než trhovci... Krámy, které vybalovali byly vskutku roztodivné. Od hodin, přes české koruny, knihy až po obrázky Hitlera...kola neměli. Ani koblihy.
Naštěstí jsme se nasytily krásami města a brzo našly aspoň ten mlékomat...A hlavně, když je nasycen aspoň foťák, není na co si stěžovat;)

A to píšu proto, aby bylo jasno, že v tuto neděli nevstávám;)

Sportovaly jsme...

Vesmír nás měl rád, když nás nenechal sportovat...Prolomily sme smůlu a konečně se protlačily na kopališče - v bazénu délky maximálně 15 metrů byly volné dvě, pak tři dráhy. Plavali tam samí chlapi (hrozně moc chlapů)...stačilo se zastavit na boku bazénu a už chtěli konverzovat...pak "nechtěně" zavadili několikrát o naše nohy...za 5 euro pěkný uchylišče...nějak zapomněli rozdělit šatny. Viděly sme i to, co v 5 eurech určitě nebylo...
Druhý "úspěšný pokus" byl pilates: na pedagické fakultě sme hopsaly v rytmu Hello Dolly...
Někdo si z nás už asi fakt dělá prdel...

Jeden z dalších pokusů o rozvrh

Semestr už začal. Magisterští studenti stále nemají rozvrh. Kamarádka opět urgovala babu ze studijního...a odpověď: Don´t mind, enjoy Ljubljana!

Jak sme šli sportovat 2

Večer sme šli na jógu. Bylo tam judo...opět sme místo sportu skončily v hospodě. Všichni už se těší, až zase někam pudem.
Po dvou pivech sme se nechaly ukecat, že se pudem podívat do skvotu. Promítali film o ledních medvědech. Všichni na to divně čumeli. Bylo to hustý.
Ráno sem vstávala o půl sedmé.

Jak sme šli sportovat

Když krní naše mozky, rozhodli jsme se aspoň pro nezakrnění zbytků našich svalů. Tak sme našli plavecký bazén. Řekli nám, že máme smůlu, že se plave až od šesti. Tak sme přišli znova v šest. Řekli nám, že se sice plave od šesti, ale až příští týden.
Rozhodli sme se tedy zvolit jistotu oficiálně organizované akce - bruslení na zimáku. Přišli sme tam. Neřekli nám nic. Bylo zavřeno...

Začala škola

Dnes začala škola. Kdyby byl rozvrh, určitě bych tam šla...paní z international office to zdůvodnila: "Sorry, there are a lot of changes now..." Now na zažáčku semestru...Zlatá MU, zlatej is.

Jména tady mají fakt srandovní: vedoucí oddělení pro ubytování studentů

Posluchárna Fakulty sociálních věd

Pojistka proti ospalým studentům - židličky na otočné nožce - když se opřete, židlička se zatočí...opřít se tedy nelze, pořád musíte být v pozoru. Kdo se opře, musí se pořádně zapřít nohama, aby se nezatočil:))) Hrozilo, že usneme, ale důmyslné vybavení to nedovolilo.

Menza food - lasagne

Blondýnka v akci

Blondýnka se nechala vyfotit podle ní u nejvíc sexy bilbordu, co kdy viděla...dokonce před tím z bilbordu otrhala nalepené jiné letáky:)))

Slovinsko útočí

Zatím to vypadá, že nejsu uplně zabuchtěná, protože se mi podařilo vydat se na Erasmus. Do Slovinska. Nadšení z kvalitních slovinských dálnic vypršelo záhy na oddělení pro ubytování studentů, kde jsem strávila 5 a půl hodiny čekáním na to, abych babě napsala na papírek svoji adresu (můj pas i občanku přitom držela v ruce..) a podepsala, že fakt chci koleje. A to jsme dva měsíce dopředu museli nahlásit přesně den, kdy přijedeme...načež se mě ujala kámoška a k ní přilepená blondýnka. Na blondýnku sedí všechny klišoidní vtipy. Je fakt tupá. Dokonce jí to už kámoška i řekla...ale blondýnka to nechápe a lepí se dál.
Tak třeba chtěla vědět, kolik je mým rodičům let a pak se srdečně divila, že je můj tata prošedivělej. Pak se mě naprosto vážně zeptala, jestli své rodiče nemiluju. Proto, že jsme při loučení nebrečeli, neobjímali se a dostatečne se nepusinkovali. Podle ní je to důkaz, že svoje rodiče nemám ráda. Přitom bych prý měla myslet na to, že je možná vidím naposled...Blondýnka se prolívá panákama, dokonce nás večer ani nepoznala...škoda, že jenom večer:)
Spolubydlící: je o čtyři roky mladší a myslí si, že nevím, kde je Litva. Už mě zkoušela i ze znalosti jiných pobaltských zemí. Takže sem to nevydržela a řekla jí, že fakt nejsu blbá. Dnes ráno, když sem ještě ani nebyla probraná (což neví, jak je nebezpečné) po mě chtěla moje číslo. Jméno mi nedovolila napsat, musela sem ho spelovat! Pak mě nutila čtyřikrát zopakovat její jméno, který je tak divný, že sem ho rači zapomněla a říkám jí lijána. Lijána studuje fakultu administrativy. Místo snídaně si dnes už před osmou zálibně skládala papíry na stole...
Ale všichni tady nejsou divní. Už sem potkala pár bezva lidí:)

Ty brďo!

Konečně mám blog...